Recenze filmu Moderní doba (Charlie Chaplin)

Charlie Chaplin si svou slávu vydobyl už v éře němého filmu groteskami. Tehdy se musel
film teprve o své místo mezi staršími druhy umění poprat. Jeho hlavním cílem bylo pobavit,
rozptýlit diváky svým magickým spektáklem. Chaplin se stal mistrem v umění němých gagů, a tak
v roce 1936 natáčí zvukový film bez dialogů. Je jím právě Moderní doba. Film nastavuje zrcadlo
předválečné společnosti a jejím problémům. Jsou zde všudypřítomné následky Velké hospodářské
krize a nástupu moderní doby.

V úvodní sekvenci sledujeme Chaplinovu postavu tuláka při práci v továrně. Dovedením
situace ad absurdum, kdy člověk slouží stroji, nám Chaplin pokládá otázku, zda by tomu nemělo být
naopak. Ve scéně tulákova zatčení pro vedení revoluce je narážka na neklidnou situaci v Evropě. Ve
vězení je zmíněn problém s drogami. Tulákova nevůle být propuštěn z vězení se zas dotýká potíží s
vysokou nezaměstnaností. Ve scéně přepadení v obchodním domě vidíme důsledek nezaměstnanosti
– kriminalitu. Ani na závěr filmu nešetří Chaplin kritikou. Tulák i jeho družka najdou konečně
zaměstnání, se kterým jsou spokojeni, mají kde bydlet, vše nasvědčuje happyendu. Nevyhnutelná
nemilosrdná rána přichází ze strany státu. Úředníci se rozhodnou zatknout tulákovu družku za
tuláctví. Paradoxně v momentě kdy už pracuje a z jejího zatčení by neměl prospěch nikdo.


Právě v závěru se velmi silně projeví myšlenka jdoucí celým filmem i Chaplinovým dílem.
Člověk by měl být na prvním místě. Politické systémy i novodobé vynálezy by měly sloužit člověku,
měly by mu umožnit být člověkem. Groteskním znázorněním opaku nám Chaplin dokazuje, jak
silné zbraně má pro obhájení této myšlenky.