V roce 1973, dva roky před smrtí generála Franca, natáčí Carlos Saura první díl diptychu, jež tvoří
filmy Anna a vlci a Maminka slaví 100. narozeniny. Saurovi se v jeho alegorii daří charakterizovat
španělskou společnost pod vládou Franca za pomoci jedné rodiny a jejich guvernantky. Tou je
šarmantní Geraldine Chaplin v titulní roli. Po svém příjezdu do osamělého rodinného sídla se Anna
postupně zaplete s každým, naruší jejich klid a kvůli své nebojácné povaze je vyprovokuje k tomu,
aby se proti ni sjednotili.
Anna je od prvního okamžiku v domě zatažena do podivné hry. Jejími hráči jsou zejména tři bratři:
Fernando, José a Juan. Fernando rád mučí sám sebe, stane se poustevníkem a vypadá zdánlivě
neškodně. Avšak i on po Anně něco chce – její vlasy a především duši. I on přiloží ruku k dílu v
závěrečném odstranění Anny. Představuje církev a její moc za vlády generála Franca.
José je posedlý sexem, píše Anně oplzlé dopisy, nemá žádnou morálku. Annu znásilní až v poslední
scéně, protože potřebuje podporu ostatních, aby sebral dost odvahy. Je zobrazením buržoasie, které
chybí charakter. Necítí potřebu se proti diktatuře postavit, protože jsou schopni těžit z toho, co jim
dovolí a na ostatní zapomenout.
Juan je nejstarší z bratrů. Je malého vzrůstu, matka ho v dětství oblékala do dívčích šatů a on má
nyní sbírku vojenských uniforem, do kterých se rád obléká. Stará se o chod celé domácnosti a vše
vede železnou rukou. Je to právě on, kdo Annu připraví o život. Samozřejmě představuje armádu.
Může v alegorii na režim generála Franca chybět Francisco Franco? Ne, nemůže. Je jím babička,
matka bratrů. Postupně odhalíme, že je to ona, kdo je výchovou přivedl k jejich charakterům,
zároveň je to ona, kdo radí Juanovi, co má dělat. Z dálky vypadá neškodně, teprve při bližším
prozkoumání zjistíme všechnu hrůzu.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat