Na východ od ráje je Mr. Arkadin

Večer začal Jamesem Deanem a jeho debutem Na východ od ráje (1955), natočil Elia Kazan. Film už nám byl poněkud blízký, protože jsme asi hodinu kutili titulky. Ale nakonec je táta udělal skvostně.
Film má velmi silný příběh, herecké výkony jsou prožité (díky tehdejší filmové vlně kladoucí důraz na individuální herectví). Předlohou je kniha Johna Steinbecka. Příběh je poněkud založen na Bibli (bratři Cane a Aron), otec Adam. Cane je trochu zlý, ale vlastně se přijde na to, že to je tím, že byl nemilován. Nejsem tady od toho, abych vám vyprávěla obsah. Film je na svou dobu překvapivě barevný. Všichni herci hrají přesvědčivě, James Dean trochu i na základě vlastní zkušenosti z dětství. Celkově to vypadá tak, že jste vtaženi do děje a prožíváte vše, co se odehrává na plátně až do poslední scény. Líbí se mi, že všechny emoce jsou úměrné tomu, co se ve filmu děje. Nic se tam zbytečně nerozmazává, a tak to může působit silně jako celek. Rozhodně stojí za to se na film podívat.

Druhým filmem byl mr. Arkadin Orsona Wellese. Hned na začátku nás ohromila scéna v přístavu, kde je vidět běžící kulhavý člověk. Sám se vzdaluje, proti němu však svítí přístavní maják, díky kterému vrhá osoba stín na nákladní kontejner. Běží ovšem v takovém úhlu, že je stín na kontejneru nehybný, pouze se zvětšuje a osoba se zmenšuje. Krásný záběr. A podle postavy by se dalo usoudit, že si to Orson zahrál sám. Ze předu už ho ovšem hraje jiný herec. Orson nastupuje až do titulní role zbohatlíka pana Arkadina. Jde o film noir (obligátní začátek od konce, femme fatale atd.). Zápletka je trochu vycucaná z prstu, pro některé činy jsou dle mého názoru moc slabé motivace, nicméně film stojí za to. Už jen kvůli Orsonovi, jeho mistrovskému pulení očí a božsky hluboký hlas (ano, i zde je vypravěčem) a skvělé kameře, nápaditých záběrech. Například ve scéně v Arkadinově kanceláři je Orson zabírán hodně zespoda- vypadá pak megózně velký a naopak muž, se kterým jedná, vypadá strašně malý díky vhodně zvolenému úhlu kamery.

To jen tak na okraj, abych nebyla moc ve skluzu. Teď mě však omluvte, musím do kina.