První záznam - horečka pondělní noci

Schylovalo se už k večeru a bylo jasné, že už domů na film nikdo nedorazí, tak jsme si začli s tátou vybírat. Po diskuzi nad 6 DVD div-xových filmů (kdo, co, kdy, v jakém stavu viděl), jsme se shodli na Pakulově Klutovi (1971). Na ČSFD jsme se dozvěděli, že půjde o krimi, drama, mysteriózní thriller, tak jsme byli zvědaví, co nás vlastně čeká. No, čekala na nás bohužel zejména Jane Fonda, která je dobrá snad jen k tomu, aby měla dobrého tatínka... No, dalo se to vydržet, ale její herecký výkon zvlášť v jedné scéně u terapeuta, bych ohodnotila jako velmi slabý. Po dvaceti minutách se nám i vyjasnilo to čsfdácké mysteriózní - divák slyší mysteriózní hudbu, Jane si zapaluje svíčky a přeříkává modlitbičku a nakonec odjíždí kamera. Při odjezdu vidíme stále větší část pokoje, ale také stále více a více detailů (poházené věcičky). A pak zazní to nejmysterióznější - zvoní telefon! Nikdo se v něm ovšem neozývá. Abych shrnula předchozí - tohle je asi největší slabina filmu. Divák je vybízen ke strachu, ale vůbec nechápe, proč by se jako měl bát, takže to celé pak působí trochu trapně. Po půl hodině se však tohoto pocitu zbavíme, protože jsme vtaženi do vyšetřování ušatého vidláka a kance Kluta, který má hlas Javiera Bardema a krásně sporé vystupování. Klutem celý film nabírá na zajímavosti. Bohužel je Klute jen jedním z témat, film by mohl být lepší, kdyby se víc věnoval jemu než té šlapce Jane a detektivní zápletce (která by si také zasloužila lepší propracování). Podle mého názoru tady režisér honil moc témat najednou a ani jedno se mu nepovedlo propracovat do hloubky, což je škoda. Ještě by stálo za to zmínit dva zajímavé momenty filmu. Prvním je scéna na lodi, kdy je kamera na jedné lodi, herci na další a v pozadí se kývají další dvě lodě. Celkový obraz je neuvěřitelně zajímavý (až mě při tom jako kontrast napadly Hitchcockovy zadní projekce:-) Dalším zajímavý záběr začíná v kanceláři, přechází v okno kanceláře, pak je okno situováno mezi dalšími okny, pak nám dojde, že je to velký barák až nakonec kamera jede dolů a my se díváme na mrakodrap zespoda. Shrnu-li předchozí: díky detektivní zápletce film neurazí diváka typu "vo-čem-to-bylo" (k popisu takového diváka se mám v plánu dostat v příspěvku o Jarmuschových Hranicích ovládání) a díky Klutovi neurazí ani naročného diváka. Takže vím, proč to dělal..
Druhým filmem večera se stal "Frajer Luke" prostě proto, že tam naskočil po Klutovi. Teď jsem zjistila, že je to 45. film na ČSFD. Koukám, že ten žebříček je neomylný. Když to shrnu, tak jsem celou dobu měla pocit trapnosti. Pořád se mi zdálo, že se režisér snaží, ale nedaří se mu to. Naštěstí po půl hodině se to přestalo líbit i našemu DVD přehrávači, takže jsme to mohli vypnout. Tím pádem ani nemusím dopisovat tenhle odstavec.
Nakonec jsme si rozhodli vylepšit náladu Formanovým Konkursem (1963). To se už dostavila i Verča s Tomášem, takže si v první části s názvem "Kdyby ty muziky nebyly" mohli užít postavy kapelníků nápadně se podobající Bartlovi. K tomuhle dílů, ale nedokážu být kritická, protože se mi zdálo krásné v každém směru. Výběr aktuálních témat, jejich zachycení nestárnoucí formou (v čem je jiný konkurs do Semaforu a Superstar?), úžasná práce s kamerou, pak ti herci (ach, ten Šlitr) a neherci (ach, ten Vostrčil- objeven v tomhle filmu, k vidění také v Černém Petrovi či Hoří, má panenko). Možná to ještě v budoucnu rozšířím, ale teď mám nakvap, musím do kina na Godarda (Žena je žena). Ale o tom až příště.