Sladká vůně úspěchu

Pokračuji v dohánění restů. Tedy další na řadě je film Sladká vůně úspěchu od Alexandera Mackendricka z roku 1957. Divák ihned pochopí, že se jedná o film noir. Hlavní hrdina je hezoun s tváří trochu nakřivo - to vystihuje i jeho charakter. Postupně jsme zapleteni do příběhu newyorských novinářů. Přesněji řečeno do jejich šarád.
Ačkoliv se film věnoval podobnému tématu jako třeba Schlöndorffova Ztracená čest Kateřiny Blumové, tedy moci novin, dost se od něj odlišoval. Moc tisku zde byla ztělesněná konkrétními novináři, film se nejvíc soustředil právě na ně. Oběť nebyla přímým terčem útoků novin, ale sérií promyšlených kroků byla připravena o vše. V Schlöndorffovi se více řeší skandální drzost novin, zatímco zde jde více o to divákovi poodhalit špinavou hru novinářů. Nutno dodat, že vlastně noviny zde hrají jakousi kulisu, příběh by šel napasovat i do jiných prostředí.
Z filmu jsem rozpačitá. Zajisté nepatří do kategorie odpad, nicméně bych ho znovu asi vidět nepotřebovala. Z hlediska záběrů mi z filmu nic moc neutkvělo a u příběhu mám pocit, že tohle jsem už někde viděla. Zkrátka perlu filmu noir nečekejte, nebudete-li však mít co dělat s načatým večerem, tohoto filmu se nebojte, neuškodí.